Výstava Gerhard Ach + Šimon Pikous
3.-31.7 2010 MEZINÁRODNÍ CENTRUM DUCHOVNÍ OBNOVY HEJNICE
Vernisáž 3. 7. 2010 - 14,00. Od 15,30 koncert varhanní hudby s Mischiyo Keiko - soprán, Jiřinou Pokornou - varhany a Miroslavem Kejnarem - trubka
Gerhard Ach
Narodil se v roce 1944 v Reichenbergu dnešním Liberci.
V březnu 1948 musel se svojí rodinou nuceně opustit své bydliště v Dlouhém Mostě u Liberce kde jeho děd učil v místní škole a vystěhovat se do Německa. Po svatbě se svojí ženou Marianne přijal i její příjmení Ach.
Žije a tvoří v Mnichově kde pracoval jako knihovník a fotograf. V jeho díle je cítit napětí a rozervanost násilného přerušení dětství a ztráty domova. Své motivy žen, chodců a stínu ulic dotváří zásahy do fotografie formou dvojexpozic, solarizací, inverzního použítí negativu a sendvičů, aby tak ještě více zdůraznil výpovědní náboj snímku... Na jeho fotografiích můžeme spatřit různé přeludy a monstra v odlesku výkladů mnichovských krámů, avšak i na dlažbě libereckých ulic. Pozorný divák u tohoto německého fotografa nalezne i torza českých velikánů (Palackého) a odkazy na svoji rodnou zem. Jeho černobíle potemnělé záběry tak skrývají snad až démonické rozechvění osudu. Není divu, že mezi jeho vzory patří nejen Man Ray, ale i čeký teoretik Karel Teige. Ach se nakonec i k odkazu surrealistů sám hlásí.
Gerhard Ach nepatří mezi ty, kteří svoji minulost berou jako nespravedlivou křivdu a chápe ji v kontextu doby jako nevyhnutelnou. Přijměme tak i jeho dílo s pochopením osudu německého kluka, na kterého doba uvalila těžké břemeno. Nevím o nikom, kdo by z nás mladších je chtěl dobrovolně nést.
V současné době je Gerhard Ach na penzi. Mezi jeho hobby patří kromě fotografie také historie, zvláště letectví, vážná hudba (Dvořák, Janáček) a „hřeší“ jako kuřák dýmky.
Své práce vystavuje od roku 1982 v Mnichově, Frankfurtu, Augsburgu, Rennes a Liberci (2002, 2007). V roce 2006 společně se Š. Pikousem v Mnichově.
/ S Gerhardem jsem měl možnost mnohokrát se potkat a hovořit. U tupláku piva v Mnichově nebo u Svijanského mázu v Oldřichově jsme probírali témata politická, o fotografii, letectví, válečných osudech, ale i sudetské otázky. Na některé jsme našli odpověď hned, na některé jsme se podívali přes dno pulitru. Vždy jsme ale našli čas poslouchat toho druhého. Jsem rád, že s spolu s Gerhardem mohu vystavit svá díla a postavit je do konfrontace s ním nejen ve věku, národnosti a osudu, ale že mohou mezi sebou komunikovat (spojit se) k porozumění a přes odlišnoti však najít jeden cíl./
Šimon Pikous 10.6. 2010
.jpg)
G. Ach, Beze jména. .jpg)
Š. Pikous,
z cyklu: Slimáci nejsou, čím se zdají být.
komentářů: 0